Proč jsem přešel z windows na mac

Před čtením tohoto článku musí případný čtenář vědět jednu důležitou věc: jsem humanitně pracující člověk a počítačům nerozumím, jsem jen dlouholetý uživatel.

Už je to téměř rok, co používám mac místo windows.
Proč?
Už od pradávna jsem po macu pokukoval, ale vzhledem k ceně si ho nikdy nepořídil. To byla určitě hlavní příčina mé věrnosti windows.
Druhá příčina byla nekompatibilita s některými aplikacemi, které nutně potřebuji pro svou práci - např. bible works. Řešení spočívající ve dvou odělených systémech na jednom počítači mě nelákalo, kvůli následné schizoidnosti. Teprve poslední dobou relativně klesla cena apple výrobků - díky masovému rozšíření a také se natolik zvětšil výkon počítačů, že se dá bez omezení používat virtualizace. A právě díky virtualizaci mohu nyní pracovat jen na apple stroji. Pouze v případě využití programu bible works přepnu pomocí virtual boxu do windows 7.

Proč jsem uvažoval o přechod na mac?

1. Protože to bylo něco nedostupného, takže lákavost.
2. Protože jsem o něm četl zajímavé články u Radka Hulána. Byla to výborná reklama.
3. Protože mac vlastnili lidé výtvarní a grafičtí, které mám rád.
4. Protože jsem člověk estetický a design macu se mi moc líbí - sahá programově až k bauhausu a já mám bauhaus rád.
5. Protože mě prostě windows přestaly bavit - vzhledem k mnoha letům používání.
6. Protože jsem na platformě windows měl neustále pocit, že není úplně bezpečná a četl jsem, že unixové systémy jsou mnohem bezpečnější.
7. Protože jsem mac považoval za vychytaný linux a linux jsem nikdy nedokázal skutečně používat (kvůli neexistenci mnoha ovladačů na periferní zařízení, která jsem vlastnil).
8. Protože doba pokročila a pro mne životně důležité aplikace jako např. diář se přesunuly na net - používám gmail, takže nepotřeubuji různé softwary pro nokie apod., které na linuxu nefungovaly. Dnes používám android a je mi jedno, jaký systém na počítači vlastním. Díky virtualboxu rozchodím jakékoli staré drivery pro různé skenery a tiskárny, které linux či mac nikdy nepodporoval, na běžných windowsech.
9. Protože unixové systémy mají vychytané prostředí - např. virtuální plochy, způsob připojování disků, práce s disky apod... vždy, když jsem nakoukl do těchto výhod na nějakém linuxu, mi potom hrozně vadilo, že na windows nic takového není, nebo je - ale špatně - nevychytaně, klopotně...

Přejít po mnoha letech používání a zajeté práce z jedné platformy na jinou je vpravdě vykročení do neznáma a přináší mnoho utrpení. Chtěl jsem zažít dobrodružství, tak jsem to riskl. Samozřejmě jsem se pojistil a udělal to celé pomocí několika kroků, zpočátku jsem si nechal otevřené zadní vrátka k windousům.
Již mnoho let používám desktop a nojbuk.
První krok tedy bylo prodání luxusního lenova w500 a nákup starého macbooku z roku 2008/09 - trošku rozbitého - za vynikající cenu.

 
Na tomto nojbuku jsem začal testovat mac os a práci na něm. Není to úplně dobrý postup, protože takový nojbuk má starý systém (tiger) a člověk zjistí, že na něj nejde nainstalovat firefox a videolan, že defaultní přehrávač nepřehraji avi apod. Takže se může snadno stát, že člověk zase takový nojbuk prodá a vzdá to. Neměl jsem ani instalačky, netušil, co si mám počít při reinstalaci, neuměl jsem se dostat do biosu etc.... Nic nefungovalo tak, jak jsem byl zvyklý.
Já jsem se rozhodl ale bojovat.
Nechal jsem si od odborníků nainstalovat novějšího leoparda a pak už různé prográmky šly instalovat. Taky mi pomáhal kamarád applista.
Postupně jsem zjistil, že rozchodím většinu programů, na které jsem byl zvyklý na platformě windows. Vlastně všechny.
I ty office na macu jdou, takže nutná oprava češtiny funguje.

POZITIVA
Co však mě téměř šokovalo? I ve srovnání se skvělým strojem lenovo w500??
Úžasně vychytané propojení systému s nojbukem.
Rychlost naběhnutí systému při uspání počítače. To, že systém sám pozná, že je slabá baterie a tak si sám z režimu spánku přejde do režimu hybernace, takže to uživatel vůbec nemusí řešit.
Šokovalo mě, že systém je stále stejně rychlý i při mnohokrát se opakujících uložení do režimu spánku. Tohle mi na windows nikdy nešlo - vždy tak po desátém uložení jsem musel provést restart, systém se začal z pro mne neznámého důvodu zahlcovat a sekat - jak na desktopu, tak na nojbuku.
Šokovala mne kvalita tauchpadu. Obrovsky se tím zvýšil výkon práce na nojbuku.
Šokovala mne kvalita takových blbostí - jako je kamerka na nojbuku.

VÝSLEDEK
Výsledkem pomalého sbližování s platformou mac bylo rozhodnutí nějak se dostat k rychlejší a moderní mašině. Právě kvůli možnosti využití virtualizace. Věděl jsem tedy, že potřebuji minimálně 4GB ram, spíš víc...
Takže jsem nakonec dospěl k imacu 21, 5 (po té, co jsem šetřil, pak koupil a pak zase prodal mac mini - potřeboval jsem totiž nový monitor, tak jsem se rozhodl pro řešení imacu) a k macbooku air 11. Ten jsem koupil z bazaru.
Oba počítače jsou modely 2011. K mému velkému podivu mají oba srovnatelný výkon, což bych od airu nikdy nečekal. Je to dáno samozřejmě pevným diskem.
Jelikož kromě pisání využívám především počítač na zpracování fotek ze zrcadlovky - tedy rawů, zjistil jsem, že dvoujádrový mac mini přece jen při dávkovém zpracování rawů nestíhá, tak jak bych si představoval. To byl druhý důvod prodeje macu mini. Imac se svým 4jádrovým procesorem (a 16GB ram) již tuto činnost zvládá podle mých představ.

Politováníhodnou událostí bylo zkolabování velice kvalitní myši, kteorou jsem v době macu-mini používal - jelikož byla poměrně drahá, nenapadlo mě, že je něco v nepořádku s myší. Přestával fungovat kontakt na levém tlačítku, což způsobovalo, že se při tažení myší odlepovalo tažené okno. Jelikož to bylo ještě v době, kdy jsem plně macu nedůvěřoval, myslel jsem, že jsem měl smůlu na koupený mac a že chyba je v macu. Tato doba se vyznačovala mnoha nenávistnými nadávkami na adresu apple apod... Byl jsem téměř rozhodnut, že to s macem vzdávám a chtěl jsem přejít zpět k windows.


Co bylo pro mne při přechodu jako uživatele windows nejhorší?
Nutnost vzdát se totalcommanderu.
Doba, než jsem se naučil optimálně využívat finder byla subjektivně nesmírně dlouhá - asi tak půl roku.
V té době mi hodně pomáhal mucommander.
Finder si mne ale získal, má neuvěřitelné vychytávky, které zase totalcommander nemá - jako je způsob vyhledávání nebo barevné značení souborů, které - když člověk pozná a ovládne - činí tento nástroj ještě výkonnější, než totalcommander. Různé způsoby fixování často používaných souborů nakonec převýšily výhodu mé nejoblíbenější totalcommanderové zkratry: ctrl+D.


Dnes už bych dobrovolně zpět na windows nepřecházel ani, kdyby mi zaplatili :)
Proč?
Protože mnoho zcela základních systémových řešení kvalitou mnohonásobně převyšuje řešení na platformě windows.
Nahrání celého systému ze zálohy na jakýkoli mac je velice rychlé a jednoduché. Neřeší se ovladače. Systém můžete nahrát z usb klíčenky na imac nebo macbook - klidně z druhého počítače - jako do nějaké usb klíčenky. Je to neuvěřitelné, kdybych to neviděl, tak neuvěřím.
Zálohování systému funguje mnohem vychytaněji, než u windows. A to hlavně proto, že si zálohujete třeba notebook, pak si koupíte novější a ten novější obnovíte ihned ze zálohy staršího. Jakobyste spustili obnovu systému ve windows - ale na úplně jiném počítači. Ve světě windows je takový způsob zálohy dat něco jako scifi. Systém se na nový pc prostě musí znova od začátku nahrát. Člověk si na platformě mac systém nastaví jenom jednou, pak už ho obnovuje ze zálohy - i když přechází na jiný hw.

Aktualizace: systém se aktualizuje tak, že vás to neotravuje jako na windows. Nepřepínají se samovolně okna sama od sebe - nevynucují si pozornost.


Rychlost práce se soubory: naprosto úžasné jsou náhledy všech možných typů souborů jediným klikem - mezerníkem. Činnost tak návyková, že postupně překryje všechny staré návyky typu ctrl+D v totalcommanderu. Neuvěřitelně se tak zvyšuje rychlost např. při nahrávání fotek na web. Člověk si může kdykoli kliknout pro náhled -i v situaci, kdy už vybírá výsledný soubor pro nahrání do nějaké webové aplikace.
Vyhovuje mi způsob zavírání dokumentů - aplikace se chovají tak jak to známe z prostředí windows z fierfoxu - asi ne náhodou původně linuxového programu. Nejprve se zavře okno - ctrl+w, pak celý program - ctrl+Q.

Další úžasnou věcí je práce s plochou. Několika gesty myší se dá buď ukázat plocha nebo aktivní aplikace nebo přecházet na jiné virtuální plochy.

Další úžasnou věcí jsou gesta na trackpadu notebooku, která se využívají právě pro přepínání mezi plochami etc.

Nahrávání aplikací je velice jednoduché a při tom bezpečné. Aplikaci stačí nakopírovat do složky "aplikace".

Na windows se mi také nikdy nepodařilo vytvořit zaheslovanou složku. Na macu se to dá udělat velice jednoduše pomocí systémové utility.
Vůbec práce založená na konceptu diskových obrazů je velmi výhodná a jednoduchá.

Další věcí zrychlující a zlepšující výkon při práci na macu je logičnost např. připojených disků nebo externích zařízení vůbec. Jsou prostě vlevo ve finderu a kdykoli se dají odpojit. Odpojit jakékoli zařízení ve windows je nesmírně komplikované, protože ikonka je kdoví kde (nelogicky kdesi vpravo na liště) a není z ní poznat, o které zařízení se jedná. Ve výsledku jsem usb disky vytahoval ručně bez předchozího softwarového odpojení, což bylo samozřejmě velmi nebezepečné.

Další úžasnou věcí při práci s desktopem a notebookem je rychlost a funkčnost vzdálené plochy. Kdo si to nevyzkoušel - neuvěří.
Tuto činnost jsem využíval v éře windows také velmi často a neustále se nad tím vztekal. Rychlost připojení a funkčnost vzdálené plochy je prostě úžasná a naprosto nesrovnatelná.

Na windousech musí člověk doinstalovávat mraky prográmků třetích stran. Na mac jsem si nahrál jenom pár programů - jako např. office, photoshop. Nic víc není potřeba, vše je v jednom - podobně - jako když si nainstalujete UBUNTU, taky už nic nemusíte doinstalovávat.

A tak by se dalo pokračovat dál a dál.
Bezpečnost, maximální účelnost zvyšující výkon uživatele, jednoduchost ovládání, krásný vzhled systému.
Nemám nejmenší důvod vracet se zpět.



.